50%Critters jsou zpátky! Trochu větší, trochu žravější, příběh ztrácí originalitu. Stejně se vrací i Dee Wallace (dříve i Stone) jako stará dáma po rolích maminek v prvních dílech filmového seriálu. Samotný příběh jen opakuje již dříve použité motivy, setkání dětí s roztomilou příšerkou, kterou si vezmou domů. Nostalgické vzpomínky na třicet staré Critters nejsou ale zase tolik na místě. Je to stále stejná blbinka, ale jenom my pamětníci na pokračování koukáme s tím, že dřívější doby se už nevrátí.

100%Poetické filmy svou složitostí dějepravy textem a obrazotvorností nikdy neměly u běžných diváků na růžích ustláno a tak stále platí, že svou koncepcí jsou spíše vedeny do skupiny náročného diváka. Jsou to filmy převážně umělecké, z nichž na vrcholu je dodnes nepochopený filmový počin Věry Chytilové „Ovoce stromů rajských jíme“ (1969). Režisér Pavel Juráček si vzal na paškál třetí knihu Gulliverových cest Jonathana Swifta a pro svůj film si dle toho napsal scénář. Celý koncept Swiftových myšlenek ale pojal jako předobraz socialismu v celém své fantazijním spektru, kde si kupodivu může každý divák najít to své. Snímek je skutečně tak složitý, že ani dnes se pořádně neví, kam to zařadit. Jak se uvádí ve filmových materiálech, má to být satira, tragikomedie, absurdní drama, pohádka pro dospělé, nebo snad i v jistém měřítku politický film? Stejně jako kniha je filmová etuda rozdělena do kapitol a naprosto skvěle si pohrává s realitou a snem, s přítomností a minulostí, poezií a satirou. Lubomír Kostelka v neobvykle hlavní roli, tedy v roli Gullivera, danou vážnost i nadhled pojal sice skromně, ale v celém svém spektru adekvátně. Magičnost každé kapitoly podpořené výbornou kamerou Jana Kališe už jen podtrhuje danou fantazii ve filosofickém rozhraní, každé vzývané problematice. Mnohé myšlenky jsou však nadčasové a stále vedou k zamyšlení. Příkladem může být scéna jízdy autem zničenou krajinou, kdy se Gulliver ptá: „U vás tu byla válka?“ A dostane se mu odpovědi: „Ne, co vás to napadá.“ A takové myšlenky byly bohužel kamenem úrazu pro tehdejší cenzory, a tak film dopadl, jak dopadl. Každopádně v době dnešní se jedná o filmové dílo, ke kterému je správné se vracet a to hlavně kvůli inspiraci významu a výstrah. Jak by se takový cizinec tvářil při pohledu na svět současný?

100%Jaroslav Dietl ve své divadelní hře „Nehoda“ pojal po generace typickou pracovněprávní vlastnost a tím je strach. Vlastnost, která je skutečně na každou dobu reálnější, než by si, kdo myslel. Ruku na srdce, kolik lidí se postaví za to správné a kolik lidí je, jak se jednoduše říká, mouchy sežerte si mě. Dietl se samozřejmě zaměřil na kancelářskou profesi vedoucího střediska, a to se vším všudy. Pro porovnání dané situace a řešení však neopomněl ani profesi dělnickou a vlastně i stejnou problematiku. Někde se něco postavilo a ono to spadlo. Zodpovědný člověk je potrestán, ale rozdílem je kdo. V kanceláři vedoucí kanceláře, v dělnické profesi ten, kdo to stavěl. No jo, ale co když je chyba úplně v něčem jiném? Má někdo odvahu se vzepřít a poukázat na chyby v systému? K tomu Dietl trefně použil i různé charaktery pracovníků. No, jak ale dnes víme, po politických událostech v roce 1968 to i tak vzalo za své. Snímek natočený na základě hry pod taktovkou režiséra Františka Filipa byl zakázaný. Kritika systému bylo prostě něco nepřijatelného. Obzvlášť po závěrečné scéně obrazně poukazující na fakt, že jsme jeden jako druhý, tudíž, že nikdo není neomylný a chybuje naprosto každý. Vyhazovem člověka s pracovního místa se tudíž nic nevyřeší. Celý příběh, byť zpracovává vážnou problematiku, je koncepčně pojat satirickou formou, a to hlavně takzvaným zcizovacím efektem. Ano, to jsou ty monology směrem k divákům. Dnes už tento prostředek divadelního i filmového vyjadřování bohužel nikdo nezná. Dává se tím jednoduše najevo, že příběh pouze vyobrazuje skutečnost, a nikoliv skutečnost samou. Plejáda vynikajících herců vzájemně si ve všem doplňujících, z nichž v hlavní roli opět předvedl svůj herecký um Rudolf Hrušínský. Své roli vždy dal takové kouzlo, že po divácké stránce si už místo něj nelze představit někoho jiného. Československá nová vlna šedesátých let a humornou formou kritika socialistické současnosti. Skvělý film plný hlášek a hlavně názorových přesvědčení, nad kterými není na škodu se zamyslet ani v dnešní době kapitalistické.

Slavnostní světová premiéra byla původně naplánovaná na říjen 2007, ale nakonec proběhla až 12.2.2008 a to stylově ve španělské Salamance, kde se děj filmu odehrává.

Příprava na tento film byla skutečně důkladná a detailní. Režisér David Fincher, scénárista James Vanderbilt a producent Bradley J. Fisher před začátkem natáčení 18 měsíců velmi pečlivě studovali všechny dostupné materiály k tomuto případu.

Akce, o níž pojednává "Operace Seawolf", odkazuje na německou ponorkovou skupinu Seewolf, jejíž akce v dubnu a květnu 1945 jsou považovány za poslední pokus Němců o akci u amerického pobřeží. Ta měla celkově katastrofální průběh a vyžádala si životy asi 500 německých námořníků, mimo jiné ve fázi kapitulace Německa.

Americký televizní seriál na pomezí sci-fi a hororu, který v letech 2018-2019 vysílala ve dvou řadách a celkovém počtu 20 epizod, kabelová stanice USA Network. Jde o televizní zpracování známé franšízy OČISTA. Děj se odehrává v nedaleké budoucnosti, v době, kdy v USA vládne totalitní moc. Ta mimo jiné zavedla děsivé dvanáctihodinové akce beztrestného násilí a rabování zvané Očista. Díky nim se propojí osudy lidí, kteří by se jinak nikdy nesetkali.

Britský akční thriller jehož hlavním hrdinou je vojenský veterán Robert Miller (Toby Kebbell). Ten se právě vrátil domů po dlouhém působení v Afghánistánu a snaží se přizpůsobit životu v civilizaci a míru. Místo toho je však zatažen do rozsáhlého spiknutí tajných služeb a mocného drogového kartelu, které se rozhodne za každou cenu překazit.

Šestidílná americká televizní minisérie vysílána stanicí Paramount Network. Její děj vychází ze skutečných událostí k nimž došlo na jaře roku 1993 v texaském městě Waco. Zde došlo k masakru během střetu obklíčených příznivců sekty Davidiánů vůdce Davida Koreshe s jednotkami agentů FBI a ATF.

Tom Hughes se narodil 18.4.1985 v anglickém Chesteru. Je mladším ze dvou synů hudebníka Roye Hughese a jeho ženy Sue. Po působení v v Liverpool Everyman Youth Theatre Group vystudoval herectví na prestižní Royal Academy of Dramatic Art v Londýně, kde v roce 2008 získal titul bakaláře umění (BA). Před kamerami se poprvé představil až v roce 2009 jako doktor Harry Ingrams v televizním seriálu CASUALTY 1909 a na obrazovkách ho nejvíce proslavila role prince Alberta v historickém seriálu VICTORIA (2016-2019). Mezi jeho nejznámější filmové role patří Bruce Pearson v komediálním dramatu CEMETERY JUNCTION (2010), seržant Mickey Tomlinson v akčním thrilleru I AM SOLDIER (2014) a především Robert Graves v životopisném dramatu LAUREATE (2021). Na svém kontě má nominaci na British Independent Film Award (2010) a cenu pro nejlepšího herce IFF v Oxfordu 2021.

Eric Lange se narodil 19.2.1973 v Hamiltonu ve státě Ohio. Americký herec, který v roce 1991 odmaturoval na Fairfield High School a potom vystudoval dramatické umění na Miami University v Oxfordu (Ohio), kde získal titul bakaláře krásných umění (BFA). Hned po studiích se vydal na profesionální hereckou dráhu a před objektivy kamer debutoval v roce 1996 roličkou ve filmu HIGH SCHOOL HIGH. Mezi jeho nejvýraznější filmové role patří Andy Bayer v životopisném sportovním dramatu SECRETARIAT (2010), doktor Silverman v komedii DANNY COLLINS (2015) nebo doktor Whitehurst ve westernu WIND RIVER (2017). V televizi byl k vidění v celé řadě seriálů a největší prostor dostal jako Erik Lindstrom v EASY TO ASSEMBLE (2008-1012) a zejména v roli Billa Stechnera v seriálech NARCOS (2016-2017) a NARCOS MEXICO (2018-2020). Je držitelem ceny Streamy Award za rok 2010 a na svém kontě má i nominaci na Critics Choice Award (2019). Dne 9.11.2013 se oženil s Lisou Sabatino a mají spolu dvě děti.

Ewa Aulin, narodila se 13. února 1950, Landskrona, Švédsko. Jako patnáctiletá zvítězila v soutěži Miss Teen Sweden 1965 a ve stejném roce ji oslovil Gunnar Fischer, aby hrála v jeho krátkém filmu Djävulens instrument ( Ďáblův nástroj). Následně se zúčastnila světové Miss Teen v dubnu 1966 v Hollywoodu v Kalifornii, kde zvítězila. V celovečerním filmu debutovala v Itálii v roce 1967 v komedie Don Juan na Sicílii, natočené podle románu Vitaliana Brancatiho (r. Alberto Lattuada). Následně se objevila ve dvou giallo filmech: Se srdcem v ústech (r. Tinto Brass - 1967) a avantgardním La morte ha fatto l'uovo (r. Giulio Questi - 1968). V roce 1968 přišel její největší mezinárodní úspěch filmové kariéry - Candy (r. Christian Marquand), psychedelický příběh naivní školačky a jejích zážitků při poznávání dospělého světa. Herečka byla nominována na cenu Zlatý Globus jako objev roku. Dalším a posledním americkým filmem, ve kterém se objevila, byla komedie Začněte revoluci beze mě (r. Bud Yorkin - 1970) z doby Francouzské revoluce s Donaldem Sutherlandem a Genem Wilderem. Od roku 1971 hrála jen v italských filmech: některé z jejích filmů byly sexuální komedie odehrávající se ve středověku, ale dokázala se i prosadit v dramatech a thrillerech. Zahrála si jednu z hlavních rolí v giallu Dvojník (r. Romolo Guerrieri - 1971) hlavní role ve filmech Když láska je chtíč (r. Vittorio De Sisti -1973) a Legenda o krvavém hradu (r. Jorge Grau - 1973). Hrála nemrtvého anděla pomsty v gotickém hororu Joea D'Amata Smrt se usmívá na vraha (1973) a objevila se také v thrilleru Una vita lunga un giorno (r. Ferninando Baldi - 1973). Ve svých čtyřiadvaceti letech ukončila hereckou kariéru, zapsala se na univerzitu a stala se učitelkou. Od svého odchodu do důchodu se objevila pouze v jednom dalším filmu, Stellina přízeň (r. Giancarlo Scarchilli -1996) ve vedlejší roli. V roce 1968 se tajně v Mexiku vdala za producenta Johna Shadowa. Rozvedla se v roce 1972 a znovu vdala v roce 1974 za bohatého developera Cesare Paladina (dvě dcery).

"Vynalézá, jako slípka snáší vejce. Ale aby si dal narůst pořádný plnovous, to ne!"

"Co myslíš, že docílíš? Ale vůbec nic! Povedeš nesmyslnej boj s vrchností. A ty hloupí se rozhodnou s nima bojovat. No pochopitelně, že se vystavujou na odstřel."

"Ať jsem bit, jen když se peru!"

V zábavním parku Jack (Jean-Claude Van Damme) zastřelí teroristu, který se znovu objeví v Římě se střílejícím kufrem.

Když vybouchne nemocnice, tak v autobusu, v kterém odjíždí Joker, je vidět kamera.

Když se Tong v hotelovém pokoji pere s Banningovými lidmi a snaží se natáhnout kalhoty, v několika záběrech mu střídavě leze a neleze "podolek".