85%Výborné francouzské drama sleduje desetileté soužití rozdílné dvojice. Jejich setkání, svatba, narození dítěte, rozvod. Výstřední Giorgi a advokátka Marie Antoinetta, oheň a voda. I když jde námětem o tuctový příběh zásluhou obou hlavních představitelů a jejich živelných hádek a usmiřování, dostává film grády. Líbí se mi použitý humor, vzájemné štengrování v počátcích vztahu milenců. Mám rád Maïwenn jako herečku a jako režisérka rovněž nezklamala. Film má být volně inspirovaný jejím manželstvím s Jean-Yves La Furem.

80%Do Země má narazit zbloudilá hvězda, která se svým putováním vesmírem dostala do Sluneční soustavy. I když to samozřejmě budí u politiků plnou nedůvěru, neboť taková hrozba byla v minulosti již nesčíslněkrát, soudný den je tentokrát skutečně nevyhnutelný. Naděje však přeci jen existuje, ale jak už to většinou bývá, dosáhnout záchrany nebude jednoduché. Tak či onak, stavbě novodobé archy se nakonec dosáhne. Nevejdou se do ní však všichni. Katastrofický barevný snímek je plný biblických odkazů, čímž nevypadá nijak špatně. Ve spojení se sci-fi tématikou dokonce až zajímavě. Podivně však ale vyznívá civilizovanost lidstva. Žádný strach, žádná panika, žádné přirozené barbarství v boji o život. Vše probíhá v poklidu a to i přes to, že po nabrání párů nejrůznějších druhů zvířat se do vesmírné archy vejde pouhých čtyřicet lidí. No jo. Na druhou stranu je povýšena sobeckost boháčů, kteří jsou ochotni financovat vše k záchraně, nikoliv však lidstva, ale hlavně aby zachránili sami sebe. Zákon džungle z realističtějšího pohledu. Nepřežije ten nejsilnější, ale ten nejbohatší. K uvědomění však přece jen dojde a je to hodně příznačně moralistická scéna. Pastelové barvy zvýrazňují uhlazenost a všudypřítomnou čistotu. Skutečně škoda zkázy takového světa. Studiovost tedy spíše nepatřičná, ale na padesátá léta dejme tomu. To se týká i vizuálních efektů, hlavně přírodní zkázy, které jsou na svou dobu plně v souladu technických možností. Nic než stará dobrá poctivá práce filmových trikařů. Za povšimnutí také stojí tvar oné záchranné rakety, coby novodobé archy, záhadně připomínající V-2. To byla balistická střela vyvinutá německými nacisty během druhé světové války k bombardování Anglie. Říká se, že producent tohoto snímku George Pal skutečně znal německého raketového vědce Wernhera von Brauna, který byl jedním z hlavních vývojářů V-2, a který po válce uprchl do Ameriky, kde byl využit k rozvoji amerického vesmírného programu. Ale to jen tak na okraj jako zajímavost. Snímek po dějové stránce vypadá jednoduše, ale ukrývá v sobě spoustu přirozených otázek, z nichž na některé i hledá odpověď. Hlavně z biblické tématiky. Přemýšlí se, co všechno obnáší život, jsou tu úvahy o tom, co se stane, až člověk zemře, čímž se přemýšlí, jestli existuje posmrtný život, atd. Takové myšlenky pravděpodobně budou napadat každého jednotlivce v určité fázi života a to obzvlášť v situaci, když se bude blížit nevyhnutelný zánik. Snímek tedy není jen obyčejné sci-fi. Je v tom hlavně kus životní filozofie k hlubokému zamyšlení.

80%Egon Erwin Kisch byl český reportér, píšící ale německy. Pod přezdívkou Zuřivý reportér je považován za zakladatele investigativní žurnalistiky. Jeho tvorba je ale považována spíše za literaturu než objektivní popisování reálných událostí. Témata hledal na periferii společnosti a pyšnil se neobvyklou vytrvalostí. Většinu z toho, co posbíral, shrnul, mimo jiné, v knize pod názvem „Tržiště senzací´. čehož se v Německu chytli filmaři a to už v roce 1963 a pod stejnojmenným názvem vznikl televizní film. Kisch dokázal s fakty tak věrohodně manipulovat, že se mu prý údajně podařilo ošálit i spoustu seriózních literárních autorů. Zkrátka dokonale propojoval fakta s vymyšlenými dějovými odbočkami za použití lehkého humoru a dobře promyšlených point. Vtom byl doslova mistr svého oboru. A tak není divu, že si na něj televizní tvůrci v roce 1985 opět vzpomněli a z jeho tvorby udělali přímo povídkový televizní seriál, ve kterém jsou povídky propojeny právě postavou novináře. Egon Erwin Kisch osobně, kterého si zahrál Josef Laufer. Seriál sice natáčel Barrandov, ale na německou zakázku, tudíž byl určen pouze pro televizní trh západních zemí. Českoslovenští diváci však ochuzeni nebyli. Místo seriálu byl vytvořen filmový sestřih, do kterého se vybraly jen určité příběhy. Filmové sestřihy byly dohromady vytvořeny dva. Tento nesoucí Kischovu přezdívku, čímž uvidíme, proč zrovna takovou měl, a druhý byl uveden již pod názvem dle knižní předlohy „Lovci senzací´ Povídky jsou jemné, humorné, a dokonce i poučné. Škoda, že čeští diváci nikdy nedostali možnost vidět přímo celý seriál. Jistě stojí za to.

Třídílný televizní krimi film, který je úvodem volného cyklu DETEKTIVOVÉ OD NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE. Tým kriminalistů vedený vrchním komisařem Viktorem Vitoušem (Miroslav Krobot) a komisařkou Marií Výrovou (Klára Melíšková) vyšetřuje vraždu mladé učitelky, která byla nalezena uškrcená přímo na kostelním oltáři. Hlavním podezřelým se záhy stává mladý farář Karas (Jan Budař) jenže pozadí událostí je podstatně komplikovanější

Mušketýr, rváč a zároveň poeta Cyrano de Bergerac je i v pozdějších letech oblíbeným filmovým hrdinou. Cyrana ztělesnil úspěšně José Ferrer, který za svůj výkon obdržel Oscara v roce 1951. Příběh filmu se odehrává v Paříži v sedmnáctém století, kdy se všichni posmívají báječnému šermíři a básníkovi Cyranovi z Bergeracu pro jeho velký nos. Ke vší smůle se hrdina zamiluje do krásné Roxany, která ale má oči jen pro sice krásného, ale bezduchého krasavce Christiana. Cyrano ve snaze alespoň trochu se přiblížit své milované skládá zamilované verše a dopisy, které předává svému rivalovi, který tak úspěšně dobývá srdce krásky. O mnoho let později Roxana terpve zjišťuje, kdo byl nepoznaný pisatel dopisů, a koho vlastně milovala.

Fotomodelka Laura (Laura Gemser) odjíždí do Egypta do krásné vily blízko Asuánu, kde žije její kamarádka Crystal (Nieves Navarro) se svými dvěma dcerami Pinou a Magdou. Lauru doprovází její přítel Carlo (Gebriele Tinti), despotický módní fotograf, který nutí modelku pózovat vedle mršin zvířat nebo mezi zabitými domorodci. Laura zažije několik příhod, aby se nakonec spřátelila s nezávislou Pinou (Annie Belle), která ji zbaví vlivu temného guru Horatia (Al Criver) a také se definitivně vymaní ze závislosti na příteli Carlovi.

Gene Krupa (Eugene Bertram Krupa) - nar. 15. ledna 1909, Chicago, zemř. 16. října 1973, New York. Patří mezi nejslavnější jazzové a big bandové bubeníky všech dob. Jako první byl uveden v roce 1978 do Síně slávy moderních bubeníků. Narodil se v rodině polských přistěhovalců. První angažmá dostal v profesionálních kapelách ve Wisconsinu. Na chicagskou jazzovou scénu se vrátil v roce 1927, kdy se stal členem kapely Thelma Terry and Her Playboys, což byla první americká skupina vedená ženou. Kapela cestovala s programem po východních a centrálních Spojených státech. První album nahrál Krupa v roce 1927 pod vedením Eddieho Condona, kdy použil ve studiu celou sadu bubnů a také pedál basového bubnu, což se stalo od té doby standartem. V roce 1933 se Gene Krupa přestěhoval do New Yorku a začalo jeho nejslavnější období jazzového hudebníka. Nejprve zakotvil v kapele Reda Nicholse, ale o rok později začal hrát s bandem Bennyho Goodmana. Od kapely odešel po hádce s Goodmanem v roce 1938 a založil vlastní band. Natočil několik úspěšných písní se zpěvačkou Anitou O´Dayovou a trumpetistou Royem Eldridgem. V roce 1943 byla zatčen a uvězněn za držení marihuany. Po propuštění svůj band přeorganizoval, posílil smyčcovou sekci. Společně se slavným trumpetistou Charliem Venturou míval orchestr až čtyřicet členů a byl největším tanečním bandem v Americe. Koncem čtyřicátých let Krupa začal vystupovat pouze s triem nebo kvartetem. V šedesátých letech vystupoval Krupa ve slavném klubu Metropole v New Yorku, ale koncem 60. let odešel do důchodu, i když ještě příležitostně vystupoval. Zemřel 16.10.1973 v 64 letech na leukémii a infarkt. Je pohřben ve státě Illionois v Calumet City. Gene Krupa je dodnes pokládán za vzor pro rockové bubeníky jako jsou Ian Paice z Deep Purple, John Bonham z Led Zeppelin, Peter Kriss z Kiss, Keith Monn od Who nebo Neil Peart z The Rush.

Štěpán Hulík se narodil 26.5.1984 v Uherském Hradišti. Známý scénárista nejprve odmaturoval na gymnáziu v Uherském Hradišti, potom vystudoval filmovou vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a také scénáristiku a dramaturgii na FAMU. Jako scénárista debutoval v roce 2013 oceňovaným třídílným filmem HOŘÍCÍ KEŘ a pro televizi pracoval například na minisériích PUSTINA (2016) a PODEZŘENÍ (2021). Je také autorem knihy KINEMATOGRAFIE ZAPOMNĚNÍ mapující 70. a 80. léta ve Filmovém studiu Barrandov, která mu vynesla prestižní literární cenu Magnesia Litera. Na svém kontě má také nejprestižnější domácí cenu Český lev za rok 2013 a Ceny české filmové kritiky 2013 a 2916.

Denise Dowse se narodila 21.2.1958 v Honolulu na Havaji. Plným jménem Denise Yvonne Dowse je dcerou námořního důstojníka. Po maturitě na střední škole získala titul bakaláře umění (BA) na Norfolk State University ve Virginii. Před objektivy kamer debutovala až po třicítce v roce 1989 jako Angela Quartermane v televizním seriálu ALMOST THERE! V následujících letech byla na televizních obrazovkách k vidění v několika desítkách dalších seriálů z nichž vynikly role Yvonne Teasley v BEVERLY HILLS 90210 (1991-2000) soudkyně Rebecca Damsen v GUARDIAN (2001-2004) a doktorka Rhonda Pine v seriálu INSECURE (2017-2020). V televizi se posléze uplatnila i jako režisérka. Z jejích filmových rolí stojí za pozornost Olivia Biggs v komedii BIO-DOME (1996), soudkyně Constance Mullen v justičním dramatu CIVIL ACTION (1998), Marlene André v životopisném filmu RAY (2004) nebo Lara Maloy ve snímku LONERS (2019). V roce 2002 pracovala také na videohře ROCKET POWER.

Sídlo v němž se odehrává závěrečný souboj mužů zákona s lidmi Victora Maitlanda si o rok později "zahrálo" také ve slavném filmu COMMANDO.

Gilbert Hill (1931-2016), který v tomto filmu i v dalších dvou pokračováních hraje inspektora Douglase Todda, byl skutečný policista s 25 léty praxe, který v době, kdy roli přijal působil jako šéf oddělení vražd jednoho z policejních oddělení v Detroitu.

Člen bezpečnostní agentury Frank Wills (1948-2000), který objevil osudné vloupání do Watergate si ve filmu zahrál sám sebe.

"A co dělá?" "Má se k světu. Například spí s manželkami svých nadřízených!"

"Zbraň mi přechodně zapůjčítte. Tady máte potvrzení!" "A s ním mám chránit naše kulturní statky?"

"Tak kdo si ho honí, ať zvedne ruku!"

I v tomto filmu se projevila bolest našich tvůrců té doby, kteří se (patrně na nátlak shora) dopouštěli absurdního a dnes už i matoucího počešťování jmen. A tak zde místo na známého dvorního malíře císaře Karla IV. mistra Theodorika narazíme na mistra Dětřicha a z královny Alžběty Pomořanské je královna Eliška.

Karel IV. zde v závěru sám o sobě mluví jako o OTCI VLASTI, ale tento přídomek dostal až po své smrti v pohřební řeči nad jeho rakví.

Během moskevských scén se poněkud necitlivě střídají hustě zasněžené záběry se záběry, kde po sněhu není ani stopy.