90%Spisovatele S. Kinga není třeba představovat stejně jako Nicholsona. Oba dva jsou nezpochybnitelní esa ve své branži. A ta jejich nádherná šílenost se propnula v tomto snímku. Dnes se tomu můžete i malinko usmívat, ale přeneste se prosím do roku 1980, kdy nebyl internet, mobily a telefonní spojení kvůli sněhové bouřce nefungovalo. Potom ohromné prostory hotelu umocňují samotu. Desítky kilometrů není nikdo, kromě tatínka, který prostě zešílel, pak na Vás lehce dýchne ta pravá atmosféra krále hororu pana Kinga. Nicholsonovi grimasy v tomto snímku jsou legendární a troufám si tvrdit, že tady někde se to snažila, nastupující generace lehce napodobit, jeho styl povytaženého obočí ať už to byl Johnson, nebo Wahlberg. Jenže, jak to bývá originál je jenom jeden.

C

100%Osobně řadím tuto komedii k nejlepším ze sedmdesátých letech, a že se jich v Itálii a ve Francii v té době urodilo. Pro mě je to naprostá špička italské komedie. Můj oblíbený režisér Mario Monicelli a výkvět italských a francouzských herců. Film jsem viděl snad desetkrát a s přáteli jsme se dlouho bavili hláškami, které ve filmu zazněli. Všichni hlavní představitelé jsou skvělí, ale vyzdvihl bych epizodní roli Bernarda Bliera, ta je naprosto perfektní. Baretka, koblihy a jeho výstup při předstíraném pohřbu jednoho z "přátel" je skvělý, ale to už se opakuji. A ještě bych zmínil také Adolfa Celiho, většinou představitele epizodek v italských filmech (ale i mezinárodních koprodukcí), kterého rovněž velice obdivuji a patří mezi mé nejoblíbenější herce.

35%Příběh z konce třicátých let. Sice doby svobody, ale mohutné nezaměstnanosti. Scénář zpracovaný na základě literární předlohy autora Josefa Kadlece pod stejnojmenným názvem „Svět otevřený náhodám“. Pro filmaře v rámci ideového rozhraní se tato doba náramně hodila pro vytváření neskonalé stranické kritiky na dobu nerovnoprávnosti občanů v době hospodářské krize. Někoho dřela bída, někdo se mohl beznadějně uštvat v poctivém hledání zaměstnání a někdo si užíval blahobytu coby šmelinář a podvodník. A o tomhle všem je v podstatě tento snímek, všímající si osudu mladíka, nějakého Vojty Horáka, který se klopýtá životem, jak jen se dá. U režiséra Karla Steklého oblíbený Tomáš Sedláček, který u něj dostal mnoho hereckých příležitostí, se ujal role s odhodlanou empatií, avšak přesto je viditelně ve svém výkonu dosti omezen. Těžko říct proč. Vlivem toho tak nejvíce vyniká Miloš Kopecký v roli podvodníka a šmelináře přes motorová vozidla. Každopádně jde především o to, poukázat na nesnadný život Vojty Horáka v kapitalistické společnosti, ze kterého mu pomůže, tak nějak, se dostat až nějaký redaktor komunistických novin. A tím se celý ideový koncept dostává k jádru věci. Atmosféra snímku se striktně drží na uzdě. Nevytváří drama, nevytváří komedii, kupodivu to nepřepaluje v kapitalistickém marastu a onen komunisticky stranický nadhled povyšuje jen lehce. Nebyly opomenuty klasické ideové záběry známé převážně z padesátých let, jako třeba rozprava dvou postav s mohutnou továrnou v pozadí. Mínusem je ale především atmosféra 30. let. Tato doba ze snímku skutečně není poznat. Ona ta móda přece jen byla kapánek jiná, o účesech ani nemluvě, ale jak vidno, tvůrci si na věrohodnosti žádnou práci nedali. Na jednu stránku by však nebyl snímek špatný, kdyby ten stranický idealismus nebyl hlavním synonymem. Možná by neškodilo ani více humoru a více nějaké té osudové dramatičnosti. Takhle je z toho jen taková umorousaná, lehce zapomenutelná, vyprávěnka. Ale musí se zase uznat, že dle daných možností to režisér Karel Steklý po technické stránce nenatočil až tak nejhůř.