Rikrek: hlavní stránka

Westernové komedie sice mnozí kovaní příznivci filmových westernů považují za něco, jako svatokrádež, ale za sebe musím říct, že když se to správně vymyslí a natočí, může to být úžasně osvěžující podívaná. Těch případů, kdy se to opravdu povedlo sice není příliš mnoho, ale tohle mi připadá jako jeden z nich, což je především zásluha základního dějového nápadu a také citlivého obsazení, ve kterém mě nejvíc dostali Jack Palance, Billy Crystal a Daniel Stern. Myslím, že spokojeni po shlédnutí mohli být ti, co se rádi zasmějí, ti, co mají rádi dobrodružství i ti, co k zábavě potřebují trochu akce.

Tenhle film znám pod distribučním názvem TAJEMSTVÍ ZA SLOVY a musím říct, že na mne udělal veskrze pozitivní a až nečekaně silný dojem. Docela nevšední příběh plynoucí hned v několika časových rovinách, místy až uhrančivá atmosféra s pořádnou porcí mysteriózna a řada výborných herců, z nichž někteří, jako Jeremy Irons v roli tajemného starce nebo John Hannah jako Robert Ford, odvedli opravdu velmi přesvědčivé a strhující výkony. Když vezmu v potaz, že scénář i režie je z poloviny dílem herce Briana Klugmana (ve filmu je k vidění také v menší roli Jasona Rosena) jako jeho scénáristický a režijní debut, tak musím smeknout, protože tohle je z mého pohledu skutečně výrazně nadprůměrný film, který je pro mě, v té nekončící záplavě superhrdinských bijáků, velmi příjemným zážitkem.

Francouzský impresionistický malíř Claude Monet vytvořil roku 1873 obraz s názvem La Seine à Argenteuil, později také někdy nazývaný Vanilla Sky podle neobvyklého zbarvení oblohy. No a proč vám to povídám? Jde o to, že tohle dílko visí na stěně v bytě bohatého floutka Davida, ústřední toť postavy filmu.
Ve skutečnosti se ale na obraz můžete mrknout v pařížském Musée d'Orsay.
K ději vám řeknu jen jedno. Vanilkové nebe jsem si půjčil kdysi dávno ve videoklubu. Už ani nevím, jestli to bylo na kazetě anebo na dévédéčku. Pustili jsme si to s mojí dospívající dcerou a po závěrečných titulcích jsme zůstali koukat jak vrány. Prostě jsme nepochopili, o co vlastně šlo, natož jak to celé skončilo. Když jsme potom šli film do půjčovny vrátit, zmínili jsme se o našem dojmu jedné paní, co tam obsluhovala. Ta se jen zasmála a řekla: “Tak to nejste sami, kdo byli zmateni. Tohle je totiž můj nejnenáviděnější film!“
Takže po letech, když jsem náhodou narazil na Vanilla Sky v televizní nabídce, jsem si řekl, že už jsem třeba zmoudřel a s odstupem uvidím tuhle zamotanou historii jinýma očima. Asi už tušíte, jak to dopadlo…
A co herci? Ať už krůzovci Tom a nádherná Penélope, Démonická Cameron, rozvážný Kurt či úlisný Noah, všichni hráli skvěle. Ovšem všechny tyhle hvězdy se nemusí líbit každému - třeba moje přítelkyně upřímně nenávidí Toma Cruise a kvůli němu film taky nikdy neuvidí.
Teď si teda řeknete proč jsem nakonec dal 80%? Ani nevím, prostě mě to celé zmátlo a po pravdě řečeno, pořád bylo na co koukat – a k tomu přece nemusíte filmu rozumět!

Tentokrát se režisér Walter Boos nespokojil jen s nahými scénami sprchujících se středoškolaček, svádění profesorů a jejich vydírání pomocí nahých fotek v kompromitujících situacích, ale pustil se i do vážnějšího tématu - užívání drog německou mládeží. Pokud měl být film jakýmsi varováním, zřejmě se netrefil do černého. Pokud se jehla blíží k ruce feťáka, kamera uhne, prakticky není žádný odstrašující příklad a podobně. Snad až na vraždu staršího homosexuála, ke které dojde víceméně nešťastnou náhodou. Představitelka Petry herečka Katja Bienert se něco nahrála naivek v erotických filmech a zde začínala jako mladistvá. Ve filmu je rozvedeno více motivů, ale poučení vyznívá poněkud hloupě.