Moje nejnovější komentáře
40% Muži ze všech končin světa
Bavil jsem se jen při úvodní scénce, kde se nám muž z Toronta představí. Pak už je to jen sled rádoby humorných situací, nacpaný všemi možnými filmovými klišé. Tím pádem divák nemusí být zrovna génius, aby uhodl, co se asi v následujícím okamžiku na obrazovce přihodí.
Dám vám jednu radu. Když už mermomocí chcete vidět nějakou akční komedii s mužem z ..., pusťte si raději toho z Ria, z Hong Kongu anebo z Acapulca. Určitě se pobavíte víc.
70% Ach ty studentské lásky!
Jak to dopadne, když se nově příchozí studentka zamiluje do spolužáka, na kterého si už ovšem dělala nárok spolužačka? No, asi dojde k souboji obou dívek. A která z nich to vyhraje?
Souboj to nebude ledajaký, jak už napovídá název filmu. Ta nová je sice upírka s nadpřirozenými schopnostmi, jenže soupeřka se jen tak nedá, zvlášť když se z ní shodou okolností stane frankensteinovská dívka, chcete-li Frankensteinka.
Kdo ale čeká nějakou romanci ve stylu Stmívání, ať si jde raději pustit třeba další Rozbřesk. Tady se totiž Bella ani Edward nekonají. Tady vládne Japanese Splatter Comedy!
Krev... kapky, stříkance, gejzíry. Létající končetiny jako smrtící zbraně. Bizarní, nechutné, absurdní, šílené. Jakoukoliv z těchto charakteristik si vyberete, bude se na film hodit.
70% Něžné dívenky a krvavá řežba
Opisovat sám od sebe? Radši ne, i když bych tu mohl s klidným svědomím zkopírovat svůj komentář ke kulometnému děvčeti (The Machine Girl/Kataude mashin gâru). Jo, že jste ho nečetli? Tak to honem běžte napravit!
Už jste zpátky? No to vám teda jako prémii za to, že nejste líní kliknout párkrát navíc, připíšu ještě pár řádek. To abyste věděli v čem se mutantky liší od machine girl. Tak především hlavní hrdinka tu není tak osamělá, má mimo jedné obligátní spřízněné duše ku pomoci celé stádečko hezky zmutovaných kamarádek. A ta její nejbližší má občas něco divného s rukama – občas když jí chce někdo zlý ubližovat... Mutanti nám zároveň dovolí zaškatulkovat film i mezi sci-fi. Taky už nejde jen o nějakou pitomou pomstu za dřívější křivdy jako třeba za zmasakrování rodiny, ale rovnou o záchranu, anebo taky zkázu, celého Japonska. Čtete dobře, tentokrát se vyjímečně nezachraňuje Amerika (a tím samosebou celý svět)!
Další rozdíl je v použití černého humoru. Tady je dávkování stědřejší. Jen mi to tak někdy docela nesedlo, i když například umístění motorové pily (ne, nečekejte že vám prozradím kam) bylo opravdu zdrcující. Ale co, japonský smysl pro tento druh humoru asi bude trochu jinačí, než u běžného obyvatele evropské unie.
Triky jsou opět tak na úrovni Power Rangers, to ale nevadí, o to víc jsou úsměvnější. Usekanými a rozsekanými hlavami a údy se nešetří ani tentokrát, a to je dobře.
Jediné z čeho mám trochu obavy je, že další filmy typu „odvážná školačka krutě mstí zamordování svých bližních“, jestli teda existují, už mi nenabídnou tolik nového a neotřelého a tím pádem se tolik nepobavím.
Moje nejnovější zajímavosti k filmu
V závěrečných původních japonských titulcích je uveden rok výroby filmu 2007, zatímco anglicky dabovaná verze, kterou jsem měl tu čest shlédnout, byla podle dodatečně přidaných titulků firmy Tokyo Shock vyrobena následující rok, tedy 2008.
Ukažte mi někoho, kdo se vydrží celé dlouhé minuty, možná i hodiny, rochnit a potápět ve vaně plné studené vody a zelených jablek...
A kolik že těch jablíček bylo schroupáno? Já jsem napočítal aspoň 35 ohryzků. To vypadá na světový rekord!
Ale na druhou stranu jsme se těm ohryzkům zasmáli, a o to tu šlo.
Povídka Ztracená tvář vyšla poprvé v útlém sborníku povídek Josefa Nesvatby nazvaném Einsteinův mozek v roce 1960. Scenáristé si ovšem příběh doktora Bartoše značně upravili.
Ve skutečnosti (tedy v povídkové skutečnosti) se seznamujeme s hlavním hrdinou v době, kdy už vše končí a on se, pronásledován policií a po zuby ozbrojen, zabarikádoval na kůru jednoho nejmenovaného pražského chrámu. Ví, že je jen otázkou času, než ho dostanou: „Psal. Nebránil se tu, protože by chtěl utéci nebo zahájit převrat. Bránil poslední hodiny svého života před sebevraždou, protože chtěl napsat svědectví. Traktát o vlastnostech člověka.“
A tady začíná jeho vlastní vyprávění o tom, co se mu přihodilo. Úspěšná operace přenešení nové tváře Kráječovi stejně jako ve filmu, přitom se navíc dozvíme jak přišel páter Hopsasa ke své přezdívce a proč byl vlastně vybrán za oběť. Poté se ale Bartoš stěhuje do Vídně a pomocí peněz za operaci získává práci na klinice profesora Kirchenbrucha. Zamiluje se do jeho dcery Narcissy a po necelém půl roce jsou zásnuby. V den zásnub ho vyhledá ve Vídni Marion s žádostí o pomoc – vysvětlí mu jak se Kráječ-Hopsasa proměnil a vysloví obavy, že by je mohl všechny udat policii.
Bartoš ji zapudí a jde na večírek, zde film opět sleduje literární předlohu: druhý den ráno následuje scéna na klinice v níž ho profesor, který se dozvěděl odkud pochází Bartošovo bohatství, vyhodí. Bartoš unikne pomocí finty s nebožtíkem a v nouzi ho napadne schovat se ke kolegovi z kliniky, mladému chudému lékaři z Krakowa jménem Rosen. Ten nakonec přišije Bartošovi Kráječovu tvář, přitom se původní tvář rozpadne. Když nikde se svou novou tváří nenajde práci a dojdou mu peníze, skončí Bartoš na ulici.
Řekne si, že by mohl své štěstí zkusit v podsvětí. Cítí přitom, že ustupuje, že vyhoví své tváři. Zajde do hospody s nevalnou pověstí, tam se strhne rvačka a on jako lékař poskytne pomoc jednomu pobodanému. Z něho se vyklube německý nacistický náčelník, který přišel spolu se svými kumpány prosazovat nacismus do Rakouska (jak víme, vše se odehrává ve třicátých létech, což je doba nástupu fašismu a předvečer druhé světové války). Tak se stává Bartoš lékařem SA.
Krátce potom Hitler zabral Rakousko a Bartoš má najednou moc, kterou nikdy předtím nezažil. Aniž by to měl předtím v úmyslu, pomstí se Kirchenbruchovi, který je žid a nakonec zapudí i Rosena, který, rovněž žid, přijde prosit o pomoc. Rosen potom spáchá sebevraždu, zatímco Bartošova hvězda stoupá, protože jeho rozhovor s Rosenem nacisté odposlechli a má odteď jejich naprostou důvěru.
Nakonec ho pošlou s tajným úkolem do ještě svobodné Prahy. Má v Čechách zlikvidovat jednoho „nepřítele říše“. Místo toho hledá Kráječe-Hopsasu, ale ani jeho, ani Marion na starém místě nenajde. Smířen už s tím, že jeho tvář z něj nakonec udělá vraha, jde za nacistickým pohlavárem aby se ujal svého vražedného poslání...
Úplný konec tu sice neprozradím, ale zato vám mohu říct, že povídka je psána úsporným, čtivým stylem a ke všemu, co jsem tu tak upoceně popsal, stačilo panu Nesvadbovi 20 stránek.
